O nás
Ahoj, říkají mi Atina a na této stránce se Vám pokusím přiblížit něco o našem týmu. 😊
Odjakživa jsem byla obklopena spoustou zvířat, ale nejvíce mě to stejně táhlo ke psům, u kterých jsem i zůstala. Začalo to maltézským psíkem v mých asi šesti letech a pokračovalo to německým ovčákem přibližně ve třinácti. Obě už jsou za duhovým mostem, ale já jsem jim přesto dodnes vděčná za to, na jakou cestu mě přivedly. I když to byly holky téměř bezproblémové a ty pravé výzvy přišly až později s mými nynějšími psy. Nebýt ale těchto výzev, nejsem dnes tam, kde jsem.
Momentálně mám tedy tři psíky - amstaffa Bastiena, ovčandu Casiru a voříška Heidi. Díky Bastienovi jsem začala zjišťovat, že jsou na světě i psi, kteří potřebují více prostoru a jiný přístup, než "cvičákovský drill". První roky byly náročné - jako typický představitel svého plemene miloval lidi, ale před psy jsme se museli mít pořád na pozoru.
Dnes už ale neřeší ani dotěrné, uštěkané psy, které úspěšně ignoruje a při správném vedení nemá problém se ani s jakýmkoli psem seznámit blíž. Ještě víc mě v tomhle směru začala školit Casira - dodnes moje největší učitelka a zkouška trpělivosti. Už v těch třech měsících, kdy jsem si ji pořídila, to byla neřízená střela se separační úzkostí, navíc silně reaktivní na cizí psy. Já do té doby znala štěňata jen jako ty roztomilé malé kuličky, které milují celý svět. S tímto jsem neměla žádné zkušenosti, a proto jsme začaly navštěvovat klasický cvičák. Abych to zkrátila, nebyl vůbec dobrou volbou. Ani tento, ani několik dalších po něm. Zastaralé přístupy, donucovací prostředky, pes se akorát horšil a horšil... A tak jsem začala hledat jiné, úplně nové metody. Začaly jsme se učit hrou a budovaly si spolu vztah znovu od začátku. Jak se měnil můj přístup, lepšil se i náš vztah a její chování. Zahodila jsem ambice ve sportovní kynologii, více jsem se soustředila na její silné stránky a díky tomu jsme objevily canisterapii, která je jednou z nich. Nejmladším členem našeho týmu je druhá canisterapeutická fenka Heidi, kterou jsem po tom všem asi dostala za odměnu. Zatím nebyl člověk, kterého by si nezískala, je svá, potrhlá a miluje celý svět. I když podíl na tom samozřejmě měly už i zkušenosti, které jsem nasbírala před jejím pořízením, díky čemuž jsem se vyhla spoustě zbytečných chyb.
Své zkušenosti jsem tak začala předávat dalším a dalším pejskařům, nejdříve mezi známými a rodinou, což opět posouvalo i mě samotnou, protože každý pes i jeho páníček jsou jiní a vyžadují tak trochu jiný přístup. Pokud se tedy potkáme na lekcích, můžete ode mne očekávat pochopení, hledání cest a trénink přesně na míru Vám i Vašemu parťákovi.
CANISTERAPIE
V Česku canisterapie není jednotně ukotvena, a tak si ji vlastně každý může dělat tak, jak chce. Bez jakéhokoli vzdělání, jen s jednou složenou zkouškou (a občas dokonce i bez ní...). Často si tedy pod tímto pojmem mnozí lidé (včetně těch, kteří canisterapii praktikují) představí pouhé hlazení psa.
Podobně tomu bylo i u mě, když jsem se ke canisterapii dostala vlastně úplnou náhodou v roce 2018. Časem jsem však začala zjišťovat, že to není přesně ta cesta, kterou bych chtěla jít. Chtěla jsem klientům nabídnout více, a proto se dodnes dál vzdělávám a snažím se námi poskytovanou službu posouvat na vyšší a vyšší úroveň. Kromě klienta jsem se začala víc a víc zaměřovat také na samotného psa a jeho pocity. Canisterapii se tedy snažím vést tak, aby byly spokojené všechny zúčastněné strany včetně psa a ne tak, aby ji pouze 'přetrpěl*.
VZDĚLÁVÁNÍ
Vystudovala jsem obor Předškolní a mimoškolní pedagogika na VOŠ, absolvolala jsem Canisterapeutický výcvik formou celoživotního vzdělávání (UPOL) a v hledáčku mám kurz smyslové aktivizace a krizové intervence. Snažím se neustále dál a dál vzdělávat jak v oblasti pejskařiny, tak i canisterapie, a proto se kromě čtení odborné literatury často účastním různých kurzů, seminářů a webinářů.
Tady jsou některé z nich:
NÁŠ TÝM
